(Jan Ježek)
Jean
Valjean:
Javert
se domnívá,
že
tamten muž jsem já.
V
tom, že ho odsoudí,
je
vlastně šance má.
Proč
bych se přiznat měl?
Proč
hájit cizí chřtán?
Po
létech zápasů,
Bych
zas byl odepsán.
Pravdu
říct, jsem odsouzen,
když
pravdu smlčím, proklet jsem.
Mám
přece fabriku,
za
svoje dělníky zodpovídám.
Když
ztratím svobodu,
jak
budou žít,
kdo
práci jim dá?
Pravdu
říct, jsem odsouzen,
když
pravdu smlčím, proklet jsem.
Kdo
jsem já?
Jsem
ten, kdo nehne prstem pro jiné
a
nepomůže duši nevinné?
To
vyšlo by mi ohromně,
ten
muž by trpěl místo mě.
Kdo
jsem já?
Mám
zlo zas páchat s tváří kamenou
a
tvrdit, že jsem prošel proměnou?
Proč
mám se skrývat jako had,
i
vlastní jméno zaprodat,
zas
jen lhát?
Proč
trvat na pronájmu ubohém?
Chci
obstát před sebou i před Bohem.
Jen
s ním jsem přešel proudy vod,
jen
jemu vděčím za život!
Teď
smí mě vyhnat od svých bran,
tak
suď mě soud a suď mě Pán!
Kdo
jsem já? Kdo jsem já?
Jsem
Jean Valjean.
Že
tamten muž je nevinen,
zde
je můj důkaz hleďte jen!
Kdo
jsem já?
Tři-pět-šest-set-dva!